Prosincová Sahara
Jako každý rok p zakončujeme sezonu prosincovou výpravou. Letos počasí dovolilo vyrazit dokonce až mezi svátky a volba revíru padla na Saharu.
26.12 - K vodě dorážíme kolem 3 hodiny, pruty nahazujeme prakticky na slepo. Přesto v noci přichází tři záběry – dva od malých ryb a první větší ryba má kolem 8kg. Popka 5cm nade dnem opět přináší ovoce.
27.12 po osmé hodině přichází první slušná jízda, pro rybu musím na vodu a výsledkem je první ryba 10 +. Dopoledne se bohužel utišil vítr a s ním i záběry. Věříme noci, ale přichází jen jeden malý šupík.
28.12. Stále je bez větší a ryby nejeví žádnou aktivitu. Celý den hledáme nová místa, zkoušíme vše možné – marně. K večeru se zvedá vítr i naše naděje. Chvíli před půlnocí přichází první vlaštovka v podobě malého kapra – všechny záběry přichází pouze na nástrahy prezentované nade dnem, proto v jednu ránu v největší zimě předělávám všechny pruty.
29.12. Ve čtyři ráno přichází jízda. Konečně větší ryba! Kapr však sjíždí za ostrou hranu, kde zůstává viset. Než se k němu dostaneme na člunu, je pryč… Začíná foukat čím dál tím víc a mi věříme v další záběry. Ty bohužel nepřichází a my musíme jet domů.
Rekapitulace – ze sedmi záběrů jsem proměnil 6, můj Parťák Petr je bohužel bez ryby, což mě mrzí víc než ztráta větší ryby. Pokud se teď v teple domova ohledu za celou výpravou, hodnotím jí jako úspěšnou – na prosinec. K většímu úspěchu podle mě chyběl vítr a měli jsme více prostoru věnovat plovkám, které přinesli 5 ze sedmi záběrů. Top popky byly CCM Dairy suprime a Zrající Banán 14mm ve stejnojmenné esenci.
TROUT UNION CUP - 2
Zdravím všechny příznivce přívlače. Tentokrá se Vám pokusím přiblížit pokusím prestižní závod TROUT UNION CUP, který se koná tento víkend ve slovenském Svitu.
Pátek
Dnes proběhl oficiální trénink. Za české závodníky můžu říct, že jsme se vody poměrně báli, ale nakonec se náš trénink pohyboval kolem 10 ryb. Hlavní lovenou rybou byl duhák a potočák. Liboroi Haklovi se dnes povedla fantastická ryba 60+. Dnes proběhlo také nasazování ryb na zítřejší závod, jak je z fotek vidět, bude to poměrně těžký závod.
Sobota.
První závodní den máme zasebou. Náš tým CZ1 dopadl poměrně dobře, ikdyž ambice byly na první pětku. Chytalo se poměrně málo ryb, ikdyž to jsme to všichni očekávali.
Výsledky:
CZ -1:Tomáš Čepelák - 3 Michal Čepelák - 7 Libor Hakl - 15 Pavel Vokál - 7
Celkově: 8
Já jsem v skončíl 8.
CZ - 2. Martin Foltýn - 10 David Maixner - 3 Josef Foltýn - 6 Michal Tichý - 3
celkově:2
Ze soboty na neděli přišli silné deště a hladina stoupla asi o 20 cm a zakalila. Hlasovalo se, zda vůbec uskutečnit nedělní závod. Ten se nakonec odchytal, ale výsledky svědčili o stavu vody. Přiznávám, že své výsledky jsem ani neviděl, z deště jsme utekli jakmile to bylo možné. Většina našich závodníků, měla za čtyři kola 1-2 ryby!.
Na fotografiích jsou celkové výsledky.
Nebýt deště a špatného stavu vody, byl by závod pro mě opravdovým svátkem. Jsem upřímně zvědavý, jak si organizátoři poradí s mistrovstvým světa, které se zde má konet v květnu 2016.
Labské horor story se šťastným koncem
Počasí v posledních dnech vyloženě vyzívalo k vodě. Poměrně vysoké teploty a slibované bouřky pro mě byly jasný signál k odpočinku mezi zkouškami ve škole a vyrazit k vodě. Dvakrát jsem stihl předkrmit a opravdu jsem se k vodě těšil.
„Máme za dobře, stačí Vám to?“, „ano, samozřejmě“ s těmito slovy opouštím naši fakultu a vyrážím na cestu k domovu. Slibované bouřky pomalu přicházejí. Na mou oblíbenou řeknu, dorazím kolem 7 hodiny večerní. Intenzita blesků je taková, že váhám nad nahozením mých prutů. Nakonec se odhodlávám a posílám pruty na určené místo. Déšť sílí a tak rozbaluji deštník. Sedím na lavičce u cyklostezky a užívám si konečně chvíli klidu. To, že jsem si vybral opravdu TOP místo, zjišťuji záhy. Z cca dvaceti laviček, jsem si vybral tu JEDINOU (!!!) pod kterou je dolík a tak se během chvilky se stávám vlastník soukromého rybníčku, ve kterém plavou všechny moje věci. Tím ovšem překvapení dnešního večera zdaleka nekončí. Podél celého Labe je asi padesát tisíc milionů kilometrů cyklostezek a přijíždějící cyklisté si k odpočinku vybírají místo přímo zamnou. Jeden z nich mi naprosto vyráží dech, když prochází jedinou velkou louží široko daleko a opírá své kolo o lavičku, kde mám i své věci. Značně přiopilý cyklisté začínají dělat velký hluk a mě pomalu dochází trpělivost. Uvědomuji si, že v ruce držím vidličku, kterou jsem kopal výtok pro „můj rybníček“. Začínám přemýšlet nad jejím použitím i pro jiné účely. Z myšlenek zda začít pravým nebo levým direktem mě náhle vytrhává zvuk hlásiče. Obvykle k prutu běžím téměř ještě před tím, než vůbec dostanu záběr. Tentokrát snad tři sekundy koukám jako opařený na čím dál rychleji se točící cívku. Chytám u jedné z vázek a kapr to k ní má již hodně blízko. Na poslední chvíli se mi daří rybu otočit a dál zdolávání probíhá v poklidném tempu. Po cca deseti minutách se mi daří napoprvé rybu navést do podběráku. Ručička váhy se zastavuje těsně nad deseti kily. Ač nerad, ukládám rybu do saku a volám kamarádovi Martinovi. Ten za malou chvíli přijíždí a pořizuje pár fotek, za což mu tímto moc děkuji. Déšť ustal a do konce povolené doby zbývá asi hodina. Uvědomuji si, že stojím na břehu řeky jen v tričku a je mi docela i teplo. Stávám se svědky něčeho úžasného. Napravo i nalevo zuří silné bouře a já jsem v malé linii mezi nimi, kde se nepohne ani lístek a je typická letní noc. Je tu půlnoc a já balím pruty. Za pár hodin spoustu zážitků a jedna parádní ryba. I cestou domů mě doprovází „ohňostroj“ z blesků a já se těším, až znovu vyrazím.
První letošní šoulání (stalking)
Teplý víkend "vyhnal" i mě k vodě. Tentokrát jsem pro Vás připravil krátkou fotostory.
Poprvé jsem byl letos na svazovce. Volil jsem oblíbenou říčku, kde jsem očekával tlouště všech velikostí. Jak je na fotkách vidět, nakonec ani tak nešlo o ryby.
fotky:
1) kompletní výbava
2) vnější ohyb s hlubší vodou je pro začátek dobré místo
3)překlapěč mám vždy otevřený
4)první rybka letošního roku
5)další změna místa...
6) ...přináší další rybku
7)velikost rapidně stoupá!!!
8) tak plav
9)lov u protějšího břehu
10) opět měním místo
11) vyjímečně ani neprotestovala
12) nenápadnost je klíček úspěchu
13)VIDĚL JSEM HO!!!
14)je tam!
15) ,,neměl bys tam prosím něco dobrýho?"
16) samozřejmě
17) ...a najednou jsem neměl na co chytat
18) bylo to fajn...
Na skok pro osobák a domů
Je 15. října 2014, z bezmyšlenkovitého brouzdání internetu mě vytrhává zpráva od kamaráda: ,,tak kdy konečně vyrazíme?“. Můžu skoro kdykoliv. Během následujících 15 minut se dozvídám, že Martin již iniciativně zamluvil dvě místa na menší soukromé vodě na 24h. Zvažuji všechna pro a proti. Soukromáky moc nemusím, revír je spíš taková louže a hlavní lovenou rybou má být jeseter – údajně se jich v revíru vyskytuje hned deset druhů. Nakonec se nechávám ukecat.
Ještě ten den sháním nějaké informace o revíru. Dno má být klasická vana a největším lákadlem jsou tři Vyzy Velké překračující hranici 150cm a váhou nad 35kg. Největší z nich má jméno Ruda délku přes dva metry a váhu více než 70kg.
Vzhledem k délce akce minimalizuji veškeré vybavení (navíc máme komfort chatky. Těším se, že alespoň pořádně vyzkouším vybavení určené pro testování. Balím kaprařský set od Cormoranu – navijáky GBR 5000 a korková AKXka. Krmení je zde omezeno na 1kg denně, proto beru jen několik plovek a do dvou plastových dóz odsypávám po půl kilu koulí a pelet. Jsem líný dělat i nové návazce a tak balím několik hotových také od Cormoranu.
Je tu pátek 17.řijna a já usínám ve škole na přednášce. Naštěstí je poslední a další musím „výjimečně“ vynechat. Cestou domů mě můj Martin nahání, kde jsem, že mám již zpoždění. Má už dvě hodiny nahozeno, a první menší kapr je na břehu. Odpovídám, že mu dávám náskok (to jsem netušil, jak iniciativní bude i v tomto směru). Za dvě hodiny jsem na místě. Voda je přesně dle očekávání – klasický menší soukromák. Martin již má připravenou „závodní listinu“, kam prý budeme psát veškeré úlovky.
Jeho nadšení je opravdu cítit a brzy ho přenáší i na mě. Prohazuji vodu nahazovacím echolotem a.. NIC!!. Revír je opravdová vana. Nakonec nacházím menší vyvýšeninu (rozdíl asi 20cm) a tak jeden prut posílám ke druhému břehu a druhý na tuto plošku. Po 4h nemám ani záběr a tuším nějaký švindl. Martin mě zatím válcuje již 3:0. Moje nedůvěra k předpřipraveným návazcům postupně stoupá. Nakonec měním klasický návazec za KG a zkracuji ho. Konečně jsem se i já dočkal záběru. Ovšem na 60cm jeseterovi ke dvěma metrům Rudy chybí poměrně hodně. Měním i nástrahy a nasazuji „jeseterobijku“, což znamená klasická 16mm halibut peleta, zalitá lososovým olejem a játrovým extraktem vylepšená o 14mm bílou popku Bílý Halibut. Martin s halit peletami moc zkušeností nemá a mé tutovce moc nevěří. K montáži přidávám PVA naplněné mikro halibuty a také přelité lososovým olejem. K Martinově překvapení (a mé spokojenosti) ryby na novou sestavu reagují zvyšující frekvencí záběrů a velikost ryb se nejprve blíží a následně i překonává metrovou hranici. Martin uznává, že na těch halibutkách něco bude a dává je také na jeden prut. Jak už to tak bývá, čas na rybách utíká o něco rychleji než bychom si přáli (především když ryby berou). Je tu večer a čas na kafe. Martina jsem dlouho neviděl a tak si máme co říct. Usínáme až v pozdních večerních hodinách. Asi ve 2 hodiny mě budí záběr. Swinger je přilepený na prutu, ale cívka se ani nehne (specialita zdejších malých jeseterů). Chvilku koukám na prut a nakonec se otáčím a mám se k odchodu. Dvojí pípnutí mi vykouzlí úsměv na tváří a rychle zasekávám. Konečně mám slušnější rybu na prutu.
O tom, že je opravdu HODNĚ slušná zatím nemám ani ponětí. Po deseti minutách, kdy jsem rybu nepřitáhl, ani o metr mi Martin povídá, že mám na prutu jednu ze tří velkých Vyz. No tak fajn! Dotahuji brzdu a opírám se do prutu, co mi sestava dovolí. AKXko vykouzlí plnou parabolu a GBRko si pomalinku cvaká, vše pracuje na 100%. Po 15minutách máme lochnesku u břehu. Velký kaprový podběrák je ovšem opravdu malý. Dostaneme do něj tak polovinu těla. Musím se tomu smát. Přesto neváhám, zahazuji prut a chytám rybu za ocas. To se rybě moc nelíbí. Jedno mrsknutí ocasem a já tak tak nekončím ve vodě. Nakonec se nám daří dostat rybu na podložky (jedna je krátká a tak dáváme dvě za sebou). Měříme rybu, má 181cm, váhu odhadujeme na cca 40kg (podle správce má kolem 46kg). Poprvé v životě nedokážu zvednout rybu! Martin mi asistuje a společnými silami pořizujeme několik fotek. Vše trvá jen pár minut, nerad bych rybě ublížil a se vší opatrností rybu pouštíme. Chvilka rozplavávání a ryba sama odplouvá. Znovu nahazuji pruty, dělám si čaj, koukám na hvězdy a přemýšlím, co se mi právě podařilo. Chytil jsem rybu delší, než jsem já sám! Poprvé v životě jsem nedokázal rybu zvednout. Jaký boj by to asi byl s Rudou?…
Ráno se probouzíme s dobrou náladou. Martin nabuzený obletuje pruty a snaží se navázat na můj úlovek. Ráno ryby spolupracují o něco hůř než včera. Správce si z nás dělá srandu, že neumíme chytat kapry (zatím jsme z 10 ryb vytáhli pouze dva). Nasazuji method krmítko. To přináší kýžené záběry, ale i dost vyříznutých ryb. AKXko je výborný prut na házení a zdolávání středních a větších ryb, ovšem na ryby „násadové“ velikosti mu dělají problémy. Nakonec se mi daří vyladit montáž a pochytat i nějaké kapry. Martinovi se dnes také daří a připisuje si několik pěkných ryb.
Je tu poledne a mi začínáme balit. Martina jsem nakonec těsně porazil 14:13. Díky method krmítku jsme nakonec zdolali i víc kaprů než jeseterů 15:12. Nyní již nezbývá než rekapitulovat. Za těch cca 20h co jsme efektivně rybařili, se nám podařilo pochytat poměrně slušné množství ryb, máme spoustu nových zážitků, má nedůvěra v předpřipravené návazce je ta tam a testované vybavení obstálo na jedničku.
Ondřej Dušek