Závody RCCC patří k jedněm z prestižnějších závodů u nás. Je to velmi specifický závod, kde nevyhrajete žádné peníze a pohár dostanete i poslední závodník. Další jedinečnou vlastností toho závodu je, že se nejedná o klasický závod teamů (dvojic/trojic), ale pouze jednotlivců! Hlavní myšlenkami závodu je podpora mladých rybářů, lov v „klasickém“ stylu kapraření ze břehu a především přátelství. Letošního ročníku se v barvách Daiwy účastnila i moje maličkost. Nebyl bych to já, abych se opět nesmazatelně nezapsal do historie tohoto závodu, ale vše pěkně popořádku.

Středa

               Je 6:15 ráno, ač nerad, zamačkávám budík. Tradiční ranní procedury zvládám ještě v polospánku. Postupně balím všechno potřebné i nepotřebné a kolem druhé odpolední konečně vyrážím směr Kemp Brodský. Jako vždy musím mít něco extra a tak kromě kapráků s sebou vezu i vláčák. Na „Broďáku se údajně vyskytují i velké štiky, tak proč toho nevyužít.

Cesta probíhá jako každá jiná, přece jen pár tisíc kilometrů jsem na závody už najezdil. To ještě netuším, že bude hodně výjimečná. Nikam nespěchám, mám dost času. Ze stereotypu mě vytrhne až kaskadérský úhybný manévr „karavanisty“ jedoucího přede mnou. Jediné co postřehnu je odbočující auto pár metrů ode mě. Instinktivně sešlapuji brzdu. Gumy hvízdají. Je Pozdě! Silný náraz mě na moment naprosto ochromí. Nějakým zázrakem jsem vyvázl prakticky bez zranění a řidič odbočujícího vozidla naštěstí také. Začíná šetření nehody, již za účasti policie. Mé auto je na odpis. Z úvah o všem možném i nemožném mě náhle vytrhává hlas. „Ahoj, nejedeš náhodou na RCCC?“ „Ano, jel jsem, proč?“,, také na něj jedu, pokud ti nic není, tak to tady dořeš, já zatím přeházím věci a můžu tě odvést“. Štěstí v neštěstí, zamnou jel kolega, který měl stejnou cestu.

Do kempu dorážíme ve večerních hodinách. Pár závodníků již sedí v místní hospůdce. Přátelské přivítání, nahlášení u pořadatelů a ihned jdu k výčepu. Potřebuju panáka! Postupem večera se kluci dozvědí o mé nehodě a vydatně se mě snaží podpořit dalšími sklenkami.

Čtvrtek

Kolem druhé ranní odpadávám. K ránu poprvé v životě nedokážu udržet obsah svého žaludku tam, kde má být. Jsem na dně a to závod ani nezačal. Opět jsem měl i trochu štěstí, protože s Jirkou si vylosujeme místa kousek od sebe a nemusíme tak přebírat věci. Ve dvě hodiny odpoledne závod začíná. Z posledních sil nahazuji pruty, stavím bivak a uklízím věci. Na krmení už nemám sílu. Upadám do mrtvolného spánku.  Probouzím se až večer. Žaludek mám stále jako na vodě, navíc mi dochází, že za posledních cca 30 hodin jsem nic nejedl. Horko těžko do sebe dostanu kousek suchého chleba. Chvíli se pokouším i krmit, ale spomba dopadá v příliš velkém kruhu. Nakonec to vzdávám a opět usínám.

Pátek

               Budím se kolem 5 ráno. Již trochu při smyslech snídám a KONEČNĚ začínám tak nějak rybařit. Ryby k mému štěstí do teď moc nešli. Bodovaných ryb (boduje se kapr 75cm+) je vytaženo jen pár. Měním nástrahy za 10mm pop-upy a cca 5 minut po nahození mám dokonce záběr! Kapr má k mé smůle 72cm a tak jsem stále „zerař“. Během dne se mi daří se z mého kolapsu postupně vzpamatovat a pomalu na mě padá i závodní horečka. Tentokrát krmící raketa dopadá, kam chci a postupně navyšuji i počet úlovků. Bohužel bodované ryby se mi stále vyhýbají. O několik míst vlevo sedící kolega mám již kolem 40 ryb a z toho 3 bodované. Zbytek lidí v mém okolí do 10kusů a maximálně dvě bodované. Poměrně rychle se mi daří dohnat okolí v počtu ryb, přesto můj „boďák“ stále zeje prázdnotou. Postupně zkouším většinu fint co znám. Dnes mi udělali radost kluci ze sportcarpu, objednávku mi dovezli takřka do bivaku. Mám tak vánoce v září a nálada se opět zlepšuje.

Je tu večer. Večeře mi nesedla a je mi ZASE špatně! Kluci mi nabízí prášek. S díky přijímám. Opět jsem unavený jako kotě. Nabíjím nejsmradlavější boilí a pelety co mám (na dně se nachází silná vrstva bahna), brodím asi 20m od břehu a posílám montáž co nejdál mi velké PVA dovolí. Do deseti minut mám na oba pruty záběr. Opět se jedna o násáďáky, proto nahazuji již bez PVA, ale stále z vody. Kolem půlnoci mám záběr. Musím pro rybu do vody. Konečně! První body jsou doma. Kapr má 11,30kg. S dobrým pocitem opět brodím studenou vodou a doufám v další záběry. Ty však již nepřichází.

Sobota

               Sobota probíhá již v klasickém závodním duchu. Zkouším různé montáže, prezentace nástrah i vzdálenosti od břehu (Broďák je mělký rybník a 20m od břehu mám vody stále do pasu). Ovšem stále bez valného úspěchu. Dostává se ke mně zpráva, že se zde dnes bude konat svatba. Zprvu to beru s velkou rezervou, ale podezřelý ruch kolem kempu mě vyvádí z omylu. Snažím se vidět věci pozitivně a těším se na družičky. Sedím nedaleko kempu a tak ruch s postupujícím odpolednem roste. Celá akce vyvrcholí večerním ohňostrojem! Opět mám náladu na bodu mrazu. Doufal jsem, že dnes v noci se opět trochu vyšvihnu pořadím další bodovanou rybou. Snažím se cca do druhé ranní, ale poté co v pěti stupních, opět musím do vody nahazovat po záběru dvou násaďáků to vzdávám. Nahazuji pouze ze břehu.

Neděle

               Zapomněl jsem si nařídit budíka a tak vstávám až kolem sedmé. Kolem již panuje čirý ruch. Ptám se, o co jsem přišel. „kamaráde od třetí ráno to jezdí jako blázen, mám další tři bodované kapry!“ Drbu si hlavu a snažím se vše dohnat. Během následujících 3 hodin neodložím prut z ruky. Buď krmím, zdolávám nebo přehazuji. Daří se mi zdolat sedm ryb z toho konečně další bodovanou rybu.

Je tu konec závodu. Vím, že dvě bodované ryby nejsou žádná sláva, ale při pohledu zpět jsem rád, že jsem vůbec byl schopen chytat.

Vyhlášení

               Vyhlášení proběhlo ve výborné náladě. Oceněni byli opravdu všichni. Moje dvě vymodlené ryby stačili na 16ctou příčku. Přiznám se, že přebírání poháru z toto umístění pro mě bylo docela úsměvné. Je paradoxní, že tento pohár bude pro mě mít výjimečnou cenu, především díky spoustě vzpomínek a nových přátel. O tom, že spravedlnost ještě existuje, dokázali i stupně vítězů. Můj „záchránce“ Jirka se umístil na skvělém třetím místě. Tímto bych ještě jednou rád poděkoval pořadatelům a i účastníkům za skvělý závod.

Ondra Dušek (team Daiwa)

Komentář ke článku (0)

Zdravím, všechny příznivce přivlače. Rád bych se pokusil Vám touto cestou přiblížit právě probíhající mistrovství světa v lovu pstruhu přívlačí v Bulharském Asenovgradu na řece Chaye.

STŘEDA:
         S mým kolegou Martinem odjíždíme z Poděbrad v jednu hodinu ráno. Sraz je v Ořechově poblíž Brna ve 4 hodiny ráno. Po nekonečné cestě plné deště ( v Srbsku by se snad dalo i mluvit o záplavách) a kolon díky spadlých sutinám na silnici rovež v srbsku a složitém čekání na Bulharských celnicích dorážíme konečně do Asevgradu místní čas ukazuje něco před půl jedenáctou večer. Rychlá večeře a většina znás jde dohnat spánkový deficit.

Složení reprezentace:
trenér: Jiří Špáda
manažer: František Cafourek
závodníci: Michal a Tomáš Čepeláci, Ota Hlaváč a Martin Svoboda
asistenti: Milan Měsíček, Martin Foltýn, Honza Kropáček, Pavel Vokál, David Vojáček a moje maličkost Ondřej Dušek.

 ČTVRTEK:
Po krátkém spánku a vydatné snídani jsme vyrazili na prohlídku vody. Proti závodu Trout Union Cup, který zde proběhl cca před měsícem je voda zvedlá asi o 10 -15cm a mírně přikalená. V současné době (tj. po třetí hodině odpolední) kluci řeší strategii, která se buď potvrdí nebo vyvrátí na zítřejším tréninku. Také připravujeme nové nástrahy optimalizované pro tuto vodu, zatím však  jsou TOP SECRET. :).

PÁTEK:
V 9:00 začal oficiální trénink.  Většina z nás začínala na sektoru D, případně B. Ryb se chytalo poměrně málo průměrně mohl mít náš team 2-4 ryby na závodníka. Já osobně jsem patřil do té horší poloviny a dva duháčci (překvapivě nikoli potočáci) nebyl výsledek podle mých představ. Bohužel nebo bohudík zítra jsem pouze v roli asistenta.
Po obědě následovala porada kapitánů a losování. Na nový systém losování nadávala většina teamů. Doplatili jsme na to i my. Konkrétně Masrtin Svoboda vyfasoval výběhy 8,17,15,5 což je je druhá nejhorší kombinace v sektoru. Hůře jsou na tom u nás pouze slováci, kdy Juraj Smatana má součet výběhů 47, nadruhou stranu jsou teamy, které mají součet 25 na 4 kola!!! V půl sedmé večer proběhlo slavnostní zahájení, kde byla nejhroší (cca 10 lidí) divácká účast za posledních několik let. Nakonec největší "atrakcí" především pro závodníky, byl a je team z Mongolska, který je na mistrovství vůbec poprvé. Co jsem měl možnost s nimi hovořit jsou to velmi milý a vstřícní lidé. Držte nám zítra palce!
Bohužel fotky budou vloženy až k zítřku.

SOBOTA:
S Martinem jsme již tradičně dostali tu nejhorší možnou kombinaci špatných výběhů a sektor smrti - D.  V prvním kole Martin poté co se dostal na dobré "štonty" chytil celkem 11 ryb. Další kola stručně: 0,3,1 což v celkovém součtu stačilo bohužel až na dvanáctou příčku. Ostatní kluci na tom nebyli o moc líp. Oto Hlaváč 8, Tomáč Čepelák - 16, Michal Čepelák 6. Po prvním dnu se náš team usadil na 11 příčce a zítra budem útočit ze zadních pozic. Trošičku nerad musím potěšit naše slovenské kamarády, kteří vychytali velmi přesvědčinou jedničku a mají našlápnuto na medaily.

NEDĚLE:
v neděli proběhlo změn v sestavě. Tomáše Čepeláka střídal David Vojáček. Martinovi tak semnou dělal asistenta právě Tomáš Čepelák. Což pro nás bylo značnou výhodou a zároveň i cenná zkušenost. Při losování jsme dostali opět velmi špatné výběhy, což už bylo nad naší trpělivost a konzultovali jsme systém losování s vedením FIPSu. Ti uznali, že se někde stala chyba a mi dostali o něco lepší losy.  Černého petra v podobě sektoru D si pro dnešek vybral Ota Hlaváč. Martin bojoval na sektoru C, Michal Čepelák sektror B a David Vojáček si odbil svoji premiéru na sektrou A. Dnes se nám dařilo o něco lépe. Martin po těžkém boji skončil o půl bodu 8 (jinak by to byla 5). David Vojáček umístěním 15,  Dnes jsme tak byli o něco úspěšnější než včera, bohužel v celkovém umístění se to nepromítlo a Česká výprava tak zůstala na jedenáctém místě.

Naprosto famózní výkon předvedli naši Slovenští "bratři", kteří se stali mistry světa. Jejich čtení voda a spolupráce asistentů se závodníky byla na špičkové úrovní. Co se týká českého týmu, kluci do toho dali opravdové maximum, ovšem je vidět, že české ligy včetně extraligy jsou postaveny jinek než MS a byohužel se to projevilo při MS.  Jak řekl jeden člen čského teamu v souvislosti se skvělými výsledky z minulých let: ,,svět nás nejen dohnal, ale i předehnal".
 

Komentář ke článku (0)

               Poslední prodloužený říjnový víkend se konal jeden z posledních kaprařských závodů sezony s názvem Big Carp. Velmi slušně zarybněná nádrž Dešná slibovala množství záběrů i kaprů značných velikostí. Právě v duchu lovu velkých kaprů byl závod postaven. Rozhodující nebyla celková váha a množství ryb, ale pouze jedna jediná nejtěžší ryba.

                Přátelská atmosféra a možnost naposledy změřit své umění v netradičně postaveném závodu pro nás byla dostatečným lákadlem. V pátek odpoledne nakládám věci a čekám na příjezd kolegy Pavla. Ten jak je jeho dobrým zvykem doráží s dvouhodinovým zpožděním. Na Dešnou dorážíme již za tmy.  Vládne pohodová atmosféra, potkáváme pár známých a tak je o čem povídat. K našemu štěstí jsme odpadli poměrně brzy…jak jsme se dozvěděli tak noc byla dlouhá a stála za to.

                V 8 hodin je losování. Všichni jistě znají tu nervozitu, kdy los je alfou a omegou úspěchu na závodech. Pavel měl poměrně šťastnou ruku, když nám nalosoval  12ctku, což bylo místo u hráze. Tradiční koloběh: stěhování, vybalování a příprava. Ryby se u nás ukazují. Připravujeme jemné montáže (nechali jsme se slyšet, že první ryba bude naše). V 10 hodin se ozval výstřel. Nad vodou se nese PTT!!! (per to tam!) 2 minuty, záběr, zásek a… cejn! (počítal se jen kapr). Okamžitě opět nahazuji. Stahuji i druhý pruty a chci ho poslat na místo, odkud přišel záběr. Nestihnu to. Další záběr. Tentokrát je to kapr. Během několika minut je v podběráku. Ve spěchu vytáčím místo rozhodčích mamku, telefon mi stávkuje. Snad na pátý pokus volám konečně správné číslo. Je to tam. Stihli jsme to jen tak tak, ale první ryba je naše! Oblíbená kombinace 12mm Expressky ananasu a 10mm popky nezklamala.

                Po této rybě měníme taktiku a vracíme se k lovu velkých kaprů. Rozjíždíme poměrně masivní krmnou kampaň. Ovšem množství záběrů, na které jsme zde zvyklý, nepřichází. Dalších devět hodin jsem bez záběru od kapra! Pavel je na tom o něco líp a díky“šprcmenovi“ (Spicemen)zachraňuje naší čest dvěma kapry kolem 10kg. Během první noci se laťka zastavila na necelých 14,5kg. To nás zatím nechává klidnými. Dešná hostí poměrně velké množství větších ryb. Druhý den připomíná pravé babí léto, sluníčko svítí, většina teamů jde do triček odvážnější se i „opalují“. Zkoušíme pop-upy do sloupce a je to trefa do černého. Spolu s method mixem rozjíždíme slušné množství záběrů. Velikost je do 12kg a tak jsme stále na mrtvém bodě. Opět se mi rozjíždí cívka nového Entohu,který mám na testování. Slabší tah, napovídá o nevalné velikosti soupeře. Dotahuji cívku a rybu celkem snadno zdolávám.  O to víc mě překvapí náhlý výpad, který mi narovnává ruce a prut má téměř vodorovnou polohu místo vertikální. Na poslední chvíli stíhám povolit cívku. Začíná první slušný souboj. Ryba má náhle slušnou váhu. Pokouším se jemným tahem rybu moc nepobláznit. Taktika vychází. Když se už vidím, jak se fotím se slušnou rybou tak jí ztratím. Chvíli je ticho. Povzdech. Nic jedeme dál. Tato ryba nás nakopla k ještě většímu úsilí. 

Největší naděje vkládáme do noci. Oba spíme tak hodinu, ryby jdou, pokud nemáme záběr do hodiny, přehazujeme montáže. Já zůstávám věrný malým expreskám, Pavel zas „šprcmenovi“ a „namazané škebli“. Přichází slušná bouřka a velmi silný vítr, který fouká na hráz. Lepší podmínky snad ani být nemůžou! Ryby jezdí jednu dobu každých dvacet minut, ale 13kg je strop, ať se ocitne pod háčkem malá cokoliv. Kolem páté ráno toho oba začínáme mít plné kecky. Konečně je to tady. Pavel má na prutu slušnou rybu. Snaží se rybu opatrně zdolávat. Kapr nijak nedivočí a jen obloukem míří k hrázy. Sypaná hráz slibuje kaprovi slušnou šanci zbavit se háčku. Pavel se trochu víc opírá do prutu a rybu stáčí. Ta boj vzdává a jen se malátně převaluje. Opět mění směr a tah povoluje. Opět nastává chvíle ticha. Vzápětí Pavel zahazuje prut a vyjmenuje snad všechna vulgární slova (zjišťuju, že jich asi moc neznám).

Je tu poslední ráno. Ryby nám i jako den předtím přestávají brát a tak lehce doháníme spánkový deficit. Zbývá hodina do konce závodu. Z hecu dávám pod háček G3 24mm, což je snad jediné boilí, na které se nám zde nepodařilo udělat záběr. O to větší je naše překvapení, když se po 15minutách rozjíždí cívka. Pokud čekáte vítěznou rybu, zklamu Vás. Ryba má odhadem kolem 10kg. Pavel jen kroutí hlavou, nastražuje Fanatiku Red. Má stejně jako já záběr chvíli po náhozu. Ryba má pouze 5kg. Za celé závody jsme měli záběry pouze na atraktivní boilí a na selektivní ani potah.  Je tu konec závodu. Balíme a jedeme na vyhlášení.

Vyhlašování proběhlo velmi úsměvně. Kromě naší první ryby a největší ryby (16,88kg) jsou vyhlašovány i další velmi netradiční ceny. Jmenovitě: Miss průser, největší dříč, největší pytlák (kluk s lískovým prutem, kusem vlasce chytil pod molem 5kg kapra), lovci nejblbější ryby revíru (jediný jeseter na této lokalitě byl během závodu uloven hned 3 teamy).

Nezbývá než poděkovat organizátoru za perfektně zorganizované závody (luxus v podobě dovezení oběda i večeře přímo na sektor jsem zažil poprvé) a snad příští rok nashledanou.

Za CT Mikbaits fans Poděbrady Ondřej Dušek

Komentář ke článku (0)

Tuto sobotu, tedy 13. 4. 2013 se konal jeden z prvních bodovaných přívlačových závodů tohoto roku  - POHÁR RACHYNĚ.  Závod se konal na pstruhovém revíru Píště v k.ú. Rachyně 
( Blažejovický potok 2 ) - 413 996 nedaleko Zruče nad Sázavou. Startovní listina čítala něco málo přes 30 závodníků a objevilo se na ní i několik zvučných jmen. Účastnili se například bratři Čepeláci, Pavel Vokál, Ota Hlaváč, Jiří Šimota nebo státní trenér Jiří Špáda a nechybělo několik dalších ligových závodníků. Hlavní lovenou rybou měl být nasazený duhák, sivem, ojediněle se vyskytující potočák. Několikrát jsem byl ubezpečován, že okoun se zde prakticky nevyskytuje.

 Rád bych zde vyzdvihl myšlenku bonifikace pstruha (v našem případně 250 body). Ulovená ryba se neměří a ihned po ulovení se vrací zpět. Tento systém podle mě velmi účinně snižuje čas pro manipulaci s rybou a tím i snižuje její mortalitu.

 Spolu s mým teamovým kolegou Martinem Svobodou jsme velmi rádi přijali pozvání zúčastnit se závodu. Jako posilu s sebou bereme i mou přítelkyni, která má za úkol místo prutu obsluhovat foťák (což se vzhledem k nepřívětivému počasí nepodvedlo).

Budík ukazuje 3:30 a neochotně opouštím postel.  Za půl hodinky doráží Martin, nakládáme věcí, vyrážíme. Navigace nás nechává ve štychu. Pokouším se Martina směrovat pomocí mapy. Snad poprvé jsme nebloudili a po hodince jsme na místě. Rychlé přivítání s kolegy, po něm losování a hurá na start. V 7:30 se ozývá signál. Nasazuji růžovou nymfu. Při cca 10 hodu mi za ní vyjíždí okoun kolem 12cm. Hned je mi jasné, která bije, a veškeré proslovy pořadatelů o nepřítomnosti okounů berou za své. Nasazuji mikro nymfu. Po ulovení 5 ježatců během 15 minut se opět vracím k lovu duháků. Ovšem marně, stejně jako většina ostatních závodníku v skupině A. Ve skupině B, kde je Martin se nachytalo o poznání více. Martin za všechny 3 dopolední kola nachytal celkem 35 pstruhů a béčko vyhrál. Mých 17 ryb stačilo na průběžné 6 místo v áčku. Během oběda, kdy se podával gulášek, proběhla i prezentace prutů Favorite a nástrah Crazy Fish.

 Odpoledne se sektory vyměnili. O tom, že sektor A bude více méně o lovu okounů, se všichni přesvědčili již dopoledne. V sektoru B dominovali pstruzi. Bohužel ani mě, ani Martinovi se odpoledne moc nedařilo. Martin v odpoledním závodě ulovil za 3 kola 5 ryb a já 8. 

V 17:30 následovalo vyhlášení. Vyhlašovala se pouze první desítka. Na třetím místě se díky úspěšnému ránu umístil Martin Svoboda, druhý skončil po opravdu vynikajícím výkonu v obou kolech Pavel Hořčička  a na prvním místě spolu s největším počtem ulovených ryb za závod (37) se umístil jeden z pořadatelů Josef Prokop ml.

Komentář ke článku (0)

Zima. Jak já tohle období nemám rád. Krajina se zahalí do bílého hávu a my rybáři můžeme jen smutně dívat na své naleštěné nádobíčko. Pro nás blázny, kteří bez rybařiny nemůžeme být je tu možnost lovu na dirkách na některém soukromém revíru. Pro ty, kteří mají navíc i soutěžního ducha se pořádají i závody v lovu na dirkách.

5. 2.2012 se jeden takový uskutečnil na rybníku Pilský v Bohdanči u Zruče nad Sázavou. Závody se konaly až na druhý pokus, protože první zmařila obleva. Bohužel i v den závodů byli teploty nad nulou, přesto se povedlo závody uspořádat. Naše výprava se skládala z Honzi Šimona, Pavla Pánka a já jsem měl být původně jen fotograf, ale nakonec jsem chytal.

Nyní už k samotnému závodu. I přes nepřízeň počasí se sešlo 34 závodníků. Pořadatelé vzhledem k počasí zkrátili závody jen na dva poločasy. Rybám se moc nechtělo a braly hodně opatrně.  Nakonec se ulovilo 42 duháků a 2 siveni.

Výsledky závodů:

1.       Šimon Jan

2.       Faček

3.       Hanzl Josef

4.       Brokl

5.       Lamač

6.       Dušek Ondřej

7.       Červinský

8.        Pánek Pavel

9.       Páral

10.   Hanzl Lukáš

Organizátoři i správci rybníka byli velmi ochotní a dovoli nám zachytat si na rybníce i po závodě. Toho většina závodníků využila a ani my jsme nebyli výjimkou.  Jak už to bývá, po závodě se ryby rozežrali. Zákon schválnosti zafungoval stoprocentně a poté co jsem nasadil bílého twistřika jsem začal všechny s přehledem přechytávat. 

Co říci závěrem? Možná Vás budou zajímat ceny. Hlavní cena nebyl prut nebo naviják, ale divočák. O co větší radost jsem měl, že honza vyhrál, o to míň jsem se těšil na cestu domů, která stála opravdu za to. :P.

Přeji mnoho úlovků v novém roce.

Ondřej Dušek

Komentář ke článku (0)