Poslední prodloužený říjnový víkend se konal jeden z posledních kaprařských závodů sezony s názvem Big Carp. Velmi slušně zarybněná nádrž Dešná slibovala množství záběrů i kaprů značných velikostí. Právě v duchu lovu velkých kaprů byl závod postaven. Rozhodující nebyla celková váha a množství ryb, ale pouze jedna jediná nejtěžší ryba.

                Přátelská atmosféra a možnost naposledy změřit své umění v netradičně postaveném závodu pro nás byla dostatečným lákadlem. V pátek odpoledne nakládám věci a čekám na příjezd kolegy Pavla. Ten jak je jeho dobrým zvykem doráží s dvouhodinovým zpožděním. Na Dešnou dorážíme již za tmy.  Vládne pohodová atmosféra, potkáváme pár známých a tak je o čem povídat. K našemu štěstí jsme odpadli poměrně brzy…jak jsme se dozvěděli tak noc byla dlouhá a stála za to.

                V 8 hodin je losování. Všichni jistě znají tu nervozitu, kdy los je alfou a omegou úspěchu na závodech. Pavel měl poměrně šťastnou ruku, když nám nalosoval  12ctku, což bylo místo u hráze. Tradiční koloběh: stěhování, vybalování a příprava. Ryby se u nás ukazují. Připravujeme jemné montáže (nechali jsme se slyšet, že první ryba bude naše). V 10 hodin se ozval výstřel. Nad vodou se nese PTT!!! (per to tam!) 2 minuty, záběr, zásek a… cejn! (počítal se jen kapr). Okamžitě opět nahazuji. Stahuji i druhý pruty a chci ho poslat na místo, odkud přišel záběr. Nestihnu to. Další záběr. Tentokrát je to kapr. Během několika minut je v podběráku. Ve spěchu vytáčím místo rozhodčích mamku, telefon mi stávkuje. Snad na pátý pokus volám konečně správné číslo. Je to tam. Stihli jsme to jen tak tak, ale první ryba je naše! Oblíbená kombinace 12mm Expressky ananasu a 10mm popky nezklamala.

                Po této rybě měníme taktiku a vracíme se k lovu velkých kaprů. Rozjíždíme poměrně masivní krmnou kampaň. Ovšem množství záběrů, na které jsme zde zvyklý, nepřichází. Dalších devět hodin jsem bez záběru od kapra! Pavel je na tom o něco líp a díky“šprcmenovi“ (Spicemen)zachraňuje naší čest dvěma kapry kolem 10kg. Během první noci se laťka zastavila na necelých 14,5kg. To nás zatím nechává klidnými. Dešná hostí poměrně velké množství větších ryb. Druhý den připomíná pravé babí léto, sluníčko svítí, většina teamů jde do triček odvážnější se i „opalují“. Zkoušíme pop-upy do sloupce a je to trefa do černého. Spolu s method mixem rozjíždíme slušné množství záběrů. Velikost je do 12kg a tak jsme stále na mrtvém bodě. Opět se mi rozjíždí cívka nového Entohu,který mám na testování. Slabší tah, napovídá o nevalné velikosti soupeře. Dotahuji cívku a rybu celkem snadno zdolávám.  O to víc mě překvapí náhlý výpad, který mi narovnává ruce a prut má téměř vodorovnou polohu místo vertikální. Na poslední chvíli stíhám povolit cívku. Začíná první slušný souboj. Ryba má náhle slušnou váhu. Pokouším se jemným tahem rybu moc nepobláznit. Taktika vychází. Když se už vidím, jak se fotím se slušnou rybou tak jí ztratím. Chvíli je ticho. Povzdech. Nic jedeme dál. Tato ryba nás nakopla k ještě většímu úsilí. 

Největší naděje vkládáme do noci. Oba spíme tak hodinu, ryby jdou, pokud nemáme záběr do hodiny, přehazujeme montáže. Já zůstávám věrný malým expreskám, Pavel zas „šprcmenovi“ a „namazané škebli“. Přichází slušná bouřka a velmi silný vítr, který fouká na hráz. Lepší podmínky snad ani být nemůžou! Ryby jezdí jednu dobu každých dvacet minut, ale 13kg je strop, ať se ocitne pod háčkem malá cokoliv. Kolem páté ráno toho oba začínáme mít plné kecky. Konečně je to tady. Pavel má na prutu slušnou rybu. Snaží se rybu opatrně zdolávat. Kapr nijak nedivočí a jen obloukem míří k hrázy. Sypaná hráz slibuje kaprovi slušnou šanci zbavit se háčku. Pavel se trochu víc opírá do prutu a rybu stáčí. Ta boj vzdává a jen se malátně převaluje. Opět mění směr a tah povoluje. Opět nastává chvíle ticha. Vzápětí Pavel zahazuje prut a vyjmenuje snad všechna vulgární slova (zjišťuju, že jich asi moc neznám).

Je tu poslední ráno. Ryby nám i jako den předtím přestávají brát a tak lehce doháníme spánkový deficit. Zbývá hodina do konce závodu. Z hecu dávám pod háček G3 24mm, což je snad jediné boilí, na které se nám zde nepodařilo udělat záběr. O to větší je naše překvapení, když se po 15minutách rozjíždí cívka. Pokud čekáte vítěznou rybu, zklamu Vás. Ryba má odhadem kolem 10kg. Pavel jen kroutí hlavou, nastražuje Fanatiku Red. Má stejně jako já záběr chvíli po náhozu. Ryba má pouze 5kg. Za celé závody jsme měli záběry pouze na atraktivní boilí a na selektivní ani potah.  Je tu konec závodu. Balíme a jedeme na vyhlášení.

Vyhlašování proběhlo velmi úsměvně. Kromě naší první ryby a největší ryby (16,88kg) jsou vyhlašovány i další velmi netradiční ceny. Jmenovitě: Miss průser, největší dříč, největší pytlák (kluk s lískovým prutem, kusem vlasce chytil pod molem 5kg kapra), lovci nejblbější ryby revíru (jediný jeseter na této lokalitě byl během závodu uloven hned 3 teamy).

Nezbývá než poděkovat organizátoru za perfektně zorganizované závody (luxus v podobě dovezení oběda i večeře přímo na sektor jsem zažil poprvé) a snad příští rok nashledanou.

Za CT Mikbaits fans Poděbrady Ondřej Dušek

Komentář ke článku (0)