Extraliga 2014

               „ahoj kamaráde jdeme na ryby?“, „jasně, jak vidíš letos ligu?“ „hele, já jsem se rozhodl, že jí letos vyhrajeme!“. Takhle nějak jsme přemýšleli o letošním ročníku extraligy kolem půlky března. O tom jestli se nám to povedlo, se dočtete v následujících řádcích.

Stručné informace

               Oproti loňsku se v našem teamu odehrálo několik změn. Naší stabilní sestavu – kapitán Martin svoboda, já (Ondřej Dušek), náhradníky bratry Pánky doplnil mladý, ale nadějný závodník Ondra Havel. Změnil se i název teamu. Přestoupili jsme do MO ČRS Poděbrady a team se tak přejmenoval na Spin Team MO ČRS Poděbrady. Tolik ke změnám a nyní již k jednotlivým kolům.

1.kolo 11-13.7. Litovel – Morava – člověk míní, ryby mění

               Jak je naším dobrý zvykem, vyrážíme až v pátek odpoledne. Cestou trochu bloudíme, dorážíme až těsně před poradou. Vyzvídáme od kluků, jak se jim dařilo během tréninku. Všichni uvádí jednociferná čísla za několik hodin lovu. První prognózy tak nevypadají moc přívětivě.

               Je sobota ráno. Oproti našim zvyklostem se nechávám přemluvit, abych „výjimečně“ (nakonec to tak bylo po většinu sezóny) chytal ráno já. Voda má nic neříkající reliéf:  15-30m široké pomalu tekoucí nadjezí. Během první hodiny mám v boďáku 5 okounů. Což by měla být první čtyřka. Jsem spokojený a dochytávám v pomalejším tempu. Je tu konec prvního kola letošního roku a já dostávám první studenou sprchu. Ze čtyřky je sedmička. Druhé kolo bych měl mít lepší místo. Opět chyba lávky. Za dvě hodiny urputné snahy vymodlím jednoho okounka, což stačí na desítku.

               Odpoledne nastupuje Martin. Asi mu ho mě bylo líto a jeho výsledky 9 a 12 (jeho nejhorší výsledek za posledních několik sezon) sráží naše ambice až na průběžnou 11 příčku!

Na neděli máme údajně jedny z nejhorších kombinací losů. Vždy beru takové informace s rezervou. O to větší radost mám, když ze „špatného“ místa vykouzlím trojku. Druhé kolo je to víceméně paběrkování, kdy jsem si vybral trochu smůly a končím devátý.

Martin se v neděli docela trápil. V prvním kole z průměrného výsledku dokázal také vykouzlit skvělou trojku, ovšem po rotaci odmítl navázat lanko na místě, kde jsem den předtím měřil dvě štiky. Štičí zuby jsou nemilosrdné a tak Martin s dvěma „jednobodkami“ končí na 11 místě.

Při vyhlášení se musím smát. Ligu jsme se rozhodli vyhrát, ale po první kole jsme na POSLEDNÍM MÍSTĚ!

Poháry si tentokrát odváží domů teamy (1) Nástrahy.cz, (2) Jirda team a (3) Favorite team.

2.kolo 22-24.8. Praha – Vltava – Martin jede!

               Na prahu jsme si hodně věřili. Voda, alespoň trochu podobná naší domácí vodě Labi. Po několika letech jsem vyrazil na trénink. Po příjezdu k vodě potkávám několik závodníků. Zprávy typu 2h-1ryba, 3h – jedna ryba, apod. mi moc na náladě nepřidali, přesto plný elánu vyrážím trénovat. Dopadl jsem neslavně. Za tři hodiny vymodlím dva okouny z prochytané vody.

               Nabuzen z tréninku opět nastupuji v sobotu ráno. Vymyšlená strategie funguje tak na půl. Tři ryby stačí na uspokojivou čtyřku. Po rotaci vytahuji okouna na první hod, ale to je ze strany ryb vše. K mému štěstí to stačí na průměrnou šestku. Martin má na odpoledne údajně jedny z nejlepších míst. To se potvrzuje a Martin v sobotu dělá dvě fantastické dvojky! Přišel na to, že místní okouni chtějí poměrně velké rotačky nahazované co nejdál.

               Na neděli jsme měli údajně vylosovaná dobrá místa. Tentokrát ráno chytal Martin. Opět chytal famózně a ještě vylepšil včerejší výsledek na dvojku a jedničku! Když jsem viděl své lovné místo, domníval jsem se, že hozenou rukavici snadno zvednu a zvládnu podobný výsledek. Na své místo jsem se nesl jako pán. Opticky bylo místo jednoznačně nejlepší! Ovšem opak byl pravdou, a jak plynuli minuty závodu, můj úsměv se měnil zoufalství. Ano, dopadlo to, jak čekáte. Vystřihl jsem na TOP fleku zero! Zdravě naštvaný odcházím na druhé místo. Nějakou shodou náhod se mi podařilo přemluvit dva okouny na nějakou šílenost. Stačilo to na 4 a alespoň slabou náplast za předešlý výsledek.

               Především díky Martinovým excelentním výkonům se nám podařilo pražské kolo vyhrát. Druzí skončili kluci z Pure Fishingu a třetí Jirda Team.

3.kolo Dyje – noční můra skutečností

               Na poslední kolo se těšil jen málokdo. Ze všech zdrojů se ozývalo, že je Dyje vyžraná od kormorána. Navíc Ještě týden před závody na ní panoval první povodňový stupeň. Pohled na vodu v pátek podvečer byl (alespoň pro mě) opravdu deprimující. Barva vody připomínala ranní kávu s mlékem a i břehy naznačovali zvýšený stav. Podle pořadatelů i místního starosty (v jehož pensionu jsme byli ubytovaní) však byla voda bez problémů chytatelná.

 Mě se z pátka na sobotu udělalo špatně (pravděpodobně z jídla) a tak do sobotního ranního závodu nastupoval Martin. Během prvního závodu se dohromady chytlo slovy DESET bodovaných ryb. Martin se sedmi ouklejemi dělal pětku!!! V podobném duchu se nesl celý víkend, proto ho nebudu raději podrobně rozepisovat. Extraligové kolo postavené na často cíleném lovu ouklejí je podle mého názoru trochu špatně. Naše víkendové výsledky:

Martin – sobota – 5,8 – neděle – 3,6

Ondra – sobota – 5,8 – neděle – 4,6

Celkově jsme se za toto kolo umístili na čtvrtém místě o jednu bodovanou rybu. Vítězství v tomto těžké závodě uzmuli bratři Čepeláci (Cidlina team), druhý skončil team MO Litovel a třetí příčka spadla do klína Nástrahám.cz

Jak to dopadlo celkově?

Jak jistě tušíte, letošní rok jsme extraligu nevyhráli. S celkovým počtem 142 bodů jsme se umístili na bramborové příčce.  Jestli jsme zklamaní? Ani náhodou! Vždyť po prvním kole jsme byli na padáka! Letošní rok obsahoval opravdu těžké a nevyzpytatelné. Počasí nám také často nepřálo. Vyhrát, ale také padat mohl kdokoliv. Jak to tedy dopadlo?

1.      Jirda team – Špáda, Šimota

2.      Cidlina team – Čepelák, Čepelák

3.      Nástrahy. Cz – Krejča, Vlažný

4.      Spin team MO Poděbrady – Svoboda, Dušek

5.      Pure Fishing Team – Štěpánek, Machálek

6.      Favorite Team – Čáha, Hakl

7.      MO Litovel A – Nykl, Janeček

8.      Daiwa Spinning Boys – Foltýn, Foltýn

9.      MOČRS Choceň – Bačovský, Bezdíček

10.   MUCHO-MACHO – Vojáček, Navrátil

11.   SLATIŇANY – Tichý, Tichý

12.   GEMMA BRNO – Cafourek, Štěpaník

Za Spin team MO Poděbrady

Ondřej Dušek                    

Komentář ke článku (0)

                Závody RCCC patří k jedněm z prestižnějších závodů u nás. Je to velmi specifický závod, kde nevyhrajete žádné peníze a pohár dostanete i poslední závodník. Další jedinečnou vlastností toho závodu je, že se nejedná o klasický závod teamů (dvojic/trojic), ale pouze jednotlivců! Hlavní myšlenkami závodu je podpora mladých rybářů, lov v „klasickém“ stylu kapraření ze břehu a především přátelství. Letošního ročníku se v barvách Daiwy účastnila i moje maličkost. Nebyl bych to já, abych se opět nesmazatelně nezapsal do historie tohoto závodu, ale vše pěkně popořádku.

Středa

               Je 6:15 ráno, ač nerad, zamačkávám budík. Tradiční ranní procedury zvládám ještě v polospánku. Postupně balím všechno potřebné i nepotřebné a kolem druhé odpolední konečně vyrážím směr Kemp Brodský. Jako vždy musím mít něco extra a tak kromě kapráků s sebou vezu i vláčák. Na „Broďáku se údajně vyskytují i velké štiky, tak proč toho nevyužít.

Cesta probíhá jako každá jiná, přece jen pár tisíc kilometrů jsem na závody už najezdil. To ještě netuším, že bude hodně výjimečná. Nikam nespěchám, mám dost času. Ze stereotypu mě vytrhne až kaskadérský úhybný manévr „karavanisty“ jedoucího přede mnou. Jediné co postřehnu je odbočující auto pár metrů ode mě. Instinktivně sešlapuji brzdu. Gumy hvízdají. Je Pozdě! Silný náraz mě na moment naprosto ochromí. Nějakým zázrakem jsem vyvázl prakticky bez zranění a řidič odbočujícího vozidla naštěstí také. Začíná šetření nehody, již za účasti policie. Mé auto je na odpis. Z úvah o všem možném i nemožném mě náhle vytrhává hlas. „Ahoj, nejedeš náhodou na RCCC?“ „Ano, jel jsem, proč?“,, také na něj jedu, pokud ti nic není, tak to tady dořeš, já zatím přeházím věci a můžu tě odvést“. Štěstí v neštěstí, zamnou jel kolega, který měl stejnou cestu.

Do kempu dorážíme ve večerních hodinách. Pár závodníků již sedí v místní hospůdce. Přátelské přivítání, nahlášení u pořadatelů a ihned jdu k výčepu. Potřebuju panáka! Postupem večera se kluci dozvědí o mé nehodě a vydatně se mě snaží podpořit dalšími sklenkami.

Čtvrtek

Kolem druhé ranní odpadávám. K ránu poprvé v životě nedokážu udržet obsah svého žaludku tam, kde má být. Jsem na dně a to závod ani nezačal. Opět jsem měl i trochu štěstí, protože s Jirkou si vylosujeme místa kousek od sebe a nemusíme tak přebírat věci. Ve dvě hodiny odpoledne závod začíná. Z posledních sil nahazuji pruty, stavím bivak a uklízím věci. Na krmení už nemám sílu. Upadám do mrtvolného spánku.  Probouzím se až večer. Žaludek mám stále jako na vodě, navíc mi dochází, že za posledních cca 30 hodin jsem nic nejedl. Horko těžko do sebe dostanu kousek suchého chleba. Chvíli se pokouším i krmit, ale spomba dopadá v příliš velkém kruhu. Nakonec to vzdávám a opět usínám.

Pátek

               Budím se kolem 5 ráno. Již trochu při smyslech snídám a KONEČNĚ začínám tak nějak rybařit. Ryby k mému štěstí do teď moc nešli. Bodovaných ryb (boduje se kapr 75cm+) je vytaženo jen pár. Měním nástrahy za 10mm pop-upy a cca 5 minut po nahození mám dokonce záběr! Kapr má k mé smůle 72cm a tak jsem stále „zerař“. Během dne se mi daří se z mého kolapsu postupně vzpamatovat a pomalu na mě padá i závodní horečka. Tentokrát krmící raketa dopadá, kam chci a postupně navyšuji i počet úlovků. Bohužel bodované ryby se mi stále vyhýbají. O několik míst vlevo sedící kolega mám již kolem 40 ryb a z toho 3 bodované. Zbytek lidí v mém okolí do 10kusů a maximálně dvě bodované. Poměrně rychle se mi daří dohnat okolí v počtu ryb, přesto můj „boďák“ stále zeje prázdnotou. Postupně zkouším většinu fint co znám. Dnes mi udělali radost kluci ze sportcarpu, objednávku mi dovezli takřka do bivaku. Mám tak vánoce v září a nálada se opět zlepšuje.

Je tu večer. Večeře mi nesedla a je mi ZASE špatně! Kluci mi nabízí prášek. S díky přijímám. Opět jsem unavený jako kotě. Nabíjím nejsmradlavější boilí a pelety co mám (na dně se nachází silná vrstva bahna), brodím asi 20m od břehu a posílám montáž co nejdál mi velké PVA dovolí. Do deseti minut mám na oba pruty záběr. Opět se jedna o násáďáky, proto nahazuji již bez PVA, ale stále z vody. Kolem půlnoci mám záběr. Musím pro rybu do vody. Konečně! První body jsou doma. Kapr má 11,30kg. S dobrým pocitem opět brodím studenou vodou a doufám v další záběry. Ty však již nepřichází.

Sobota

               Sobota probíhá již v klasickém závodním duchu. Zkouším různé montáže, prezentace nástrah i vzdálenosti od břehu (Broďák je mělký rybník a 20m od břehu mám vody stále do pasu). Ovšem stále bez valného úspěchu. Dostává se ke mně zpráva, že se zde dnes bude konat svatba. Zprvu to beru s velkou rezervou, ale podezřelý ruch kolem kempu mě vyvádí z omylu. Snažím se vidět věci pozitivně a těším se na družičky. Sedím nedaleko kempu a tak ruch s postupujícím odpolednem roste. Celá akce vyvrcholí večerním ohňostrojem! Opět mám náladu na bodu mrazu. Doufal jsem, že dnes v noci se opět trochu vyšvihnu pořadím další bodovanou rybou. Snažím se cca do druhé ranní, ale poté co v pěti stupních, opět musím do vody nahazovat po záběru dvou násaďáků to vzdávám. Nahazuji pouze ze břehu.

Neděle

               Zapomněl jsem si nařídit budíka a tak vstávám až kolem sedmé. Kolem již panuje čirý ruch. Ptám se, o co jsem přišel. „kamaráde od třetí ráno to jezdí jako blázen, mám další tři bodované kapry!“ Drbu si hlavu a snažím se vše dohnat. Během následujících 3 hodin neodložím prut z ruky. Buď krmím, zdolávám nebo přehazuji. Daří se mi zdolat sedm ryb z toho konečně další bodovanou rybu.

Je tu konec závodu. Vím, že dvě bodované ryby nejsou žádná sláva, ale při pohledu zpět jsem rád, že jsem vůbec byl schopen chytat.

Vyhlášení

               Vyhlášení proběhlo ve výborné náladě. Oceněni byli opravdu všichni. Moje dvě vymodlené ryby stačili na 16ctou příčku. Přiznám se, že přebírání poháru z toto umístění pro mě bylo docela úsměvné. Je paradoxní, že tento pohár bude pro mě mít výjimečnou cenu, především díky spoustě vzpomínek a nových přátel. O tom, že spravedlnost ještě existuje, dokázali i stupně vítězů. Můj „záchránce“ Jirka se umístil na skvělém třetím místě. Tímto bych ještě jednou rád poděkoval pořadatelům a i účastníkům za skvělý závod.

Ondra Dušek (team Daiwa)

Komentář ke článku (0)