Počasí v posledních dnech vyloženě vyzívalo k vodě. Poměrně vysoké teploty a slibované bouřky pro mě byly jasný signál k odpočinku mezi zkouškami ve škole a vyrazit k vodě. Dvakrát jsem stihl předkrmit a opravdu jsem se k vodě těšil.

               „Máme za dobře, stačí Vám to?“, „ano, samozřejmě“ s těmito slovy opouštím naši fakultu a vyrážím na cestu k domovu. Slibované bouřky pomalu přicházejí. Na mou oblíbenou řeknu, dorazím kolem 7 hodiny večerní. Intenzita blesků je taková, že váhám nad nahozením mých prutů. Nakonec se odhodlávám a posílám pruty na určené místo. Déšť sílí a tak rozbaluji deštník. Sedím na lavičce u cyklostezky a užívám si konečně chvíli klidu. To, že jsem si vybral opravdu TOP místo, zjišťuji záhy. Z cca dvaceti laviček, jsem si vybral tu JEDINOU (!!!) pod kterou je dolík a tak se během chvilky se stávám vlastník soukromého rybníčku, ve kterém plavou všechny moje věci. Tím ovšem překvapení dnešního večera zdaleka nekončí. Podél celého Labe je asi padesát tisíc milionů kilometrů cyklostezek a přijíždějící cyklisté si k odpočinku vybírají místo přímo zamnou. Jeden z nich mi naprosto vyráží dech, když prochází jedinou velkou louží široko daleko a opírá své kolo o lavičku, kde mám i své věci. Značně přiopilý cyklisté začínají dělat velký hluk a mě pomalu dochází trpělivost. Uvědomuji si, že v ruce držím vidličku, kterou jsem kopal výtok pro „můj rybníček“. Začínám přemýšlet nad jejím použitím i pro jiné účely. Z myšlenek zda začít pravým nebo levým direktem mě náhle vytrhává zvuk hlásiče. Obvykle k prutu běžím téměř ještě před tím, než vůbec dostanu záběr. Tentokrát snad tři sekundy koukám jako opařený na čím dál rychleji se točící cívku.  Chytám u jedné z vázek a kapr to k ní má již hodně blízko. Na poslední chvíli se mi daří rybu otočit a dál zdolávání probíhá v poklidném tempu. Po cca deseti minutách se mi daří napoprvé rybu navést do podběráku. Ručička váhy se zastavuje těsně nad deseti kily. Ač nerad, ukládám rybu do saku a volám kamarádovi Martinovi. Ten za malou chvíli přijíždí a pořizuje pár fotek, za což mu tímto moc děkuji. Déšť ustal a do konce povolené doby zbývá asi hodina. Uvědomuji si, že stojím na břehu řeky jen v tričku a je mi docela i teplo. Stávám se svědky něčeho úžasného. Napravo i nalevo zuří silné bouře a já jsem v malé linii mezi nimi, kde se nepohne ani lístek a je typická letní noc. Je tu půlnoc a já balím pruty. Za pár hodin spoustu zážitků a jedna parádní ryba. I cestou domů mě doprovází „ohňostroj“ z blesků a já se těším, až znovu vyrazím.

Komentář ke článku (2)