I. Asuán Junior Cup + Dešná
Termín 12-14.8 bylo přibližně pro třicítku kluků ve věku 15-20 let asi nejdůležitější datum z celého roku. Na nádrži Asuán nedaleko Moravských Budějovic se konal historicky první kaprařský závod mládeže pod názvem Asuán junior cup I. Náš team ve složení Ondřej Dušek a Pavel Rychlík na něm samozřejmě nemohl chybět.
Je úterý šest hodin ráno budík mě nekompromisně nutí z postele. Výjimečně se nenechám moc přemlouvat a rychle balím poslední věci. Pavel přijíždí až kolem deváté a po hodině skládání věcí do auta. Zezadu auto vypadá jako správný sporťák, naopak přední část je jako na heveru. Upřímně je mi mého auta líto, ale bude muset těch 160km vydržet. Cesta proběhla bez problémů a v odpoledních hodinách již stojíme na břehu jezera. V rychlosti zaplatíme povolenky, naložíme věci na kárky (vjezd vozidel až na místa je zakázán) a jedem na vybrané místo.
Část I. -Dešná
Tradiční vybalování, do vody letí jen jeden prut, aby měla dušička pokoj. Místo bivaků, připravujeme vše ostatní, což byla velká chyba, protože z čista jasna začíná průtrž a během 10minut máme vše promočené. Pěkný začátek. Nadáváme vlastní hlouposti a napravujeme chybu. Večer je konečně vše hotové, ryby berou, první kapr přes 10kg je venku. Krmíme method mixem a používáme jemné montáže, abychom je co nejvíc vyladili. Bohužel Pavlovi padá snad osm ryb za sebou a já postupně jakoukoliv rybu nad 12kg taky. Přesto ve 4 ráno musím vytáhnout pruty. Kapři 5-8kg mě nenechají ani vlézt do spacáku.
Další den se ochlazuje a zvedá se vítr. Záběrů postupně ubývá, ale aspoň se vyspíme před odjezdem na závody. V noci mě budí jen jediný záběr, který ovšem stojí za to. Po parádním souboji vytahuji jednoho z údajně dvou jeseterů, kteří jsou na této vodě.
Je čtvrtek ráno a nám začínají smolné 4 dny, ale to ještě netušíme. Při jednom ze záběrů se mi trhá řetízek u jednoho ze swingrů a ten letí do vody. Půl hodiny ho po pás ve studené vodě hledám, ale marně. Po obědě začínáme balit a mě začíná být nevolno a bolet hlava. Při cestě na Asuán se zastavujeme na teplé jídlo. Bolest hlavy se zhoršuje, postupně pomalu kolabuji nad pizzou a vypadá to, že na závody vůbec nepojedeme. Pouští se do mě zimice. V bundě a v teplých kalhotách musím v restauraci, kde je asi 30 stupňů vypadat vážně zajímavě. Pavel mě musí podpírat, abychom vůbec došli k autu. Oběma se nám honí hlavou, že se závody, na které jsme se půl roku připravovali, je konec. Pavel nemá řidičák a já nejsem schopný řídit. Nevíme co dál. Auto narvané věcmi tady nemůžeme nechat, ale nemůžeme s ním ani odjet. Volám domů. Chtějí pro nás přijet a odvést nás i auto domů. To mě nakopne, odmítám, přece to teď nevzdáme?!
Část II. – Asuán
Startuji auto, Pavel protestuje, ale má smůlu. Moje ego a odhodlání jsou až moc velké. Kolem deváté večerní přijíždíme na Asuán. Ostatní týmy již dorazili a kluci už jsou správně „nadržení“ na závod a my vypadáme jako spráskaní psi. V rychlosti se registrujeme, přivítáme se a jdeme spát.
Rozlámaní se probouzíme kolem šesté ráno. Mě je o něco lépe a nálada se zlepšuje. V sedm hodin je losovaní. První je pořadí, to losuji já a vytahuji číslo jedna. „Štont“ bude losovat Pavel, protože já losuji v extralize v přívlači. Oba doufáme v místo co nejblíže hráze. Pavel vytahuje číslo 11. Jsme zklamaní. Místo téměř vprostřed rybníka nedávalo moc šancí na dobrý výsledek. Nehodláme se vzdát jen tak bez boje, když už jsme to zvládli až sem! Stěhujeme se na místo a vše připravujeme. Druhý břeh, u kterého se ryby nejvíc vyskytují je vzdálen asi 80metrů a přesně v uprostřed máme spadlý strom. Víme, že je potřeba házet přímo do břehu a tak nevíme, jestli je strom přínos nebo naopak komplikace.
Je přesně deset hodin dopoledne. Ozývá se startovní výstřel. Nahazujeme pruty.(zatím k druhému břehu putují jen 3 pruty a jeden na koryto) Oba na ukazováčky dáváme náplasti (ochrana prstů před šňůrou) 4,5lb Emblem má svou premiéru. Dvacet koulí methodmixu je otázka několika minut, poté několik raket pelet a asi 5kg kukuřice. Po cca hodině máme nakrmeno. Dvacet minut poté se ozývá první ryba. Chvilka napětí a první ryba lehce přes 4 kg je na břehu. Máme radost, zdá se, že vše funguje. Já přežívám na ibalginu,ale jsem díky němu schopný tak nějak fungovat. Do večera máme tři další záběry, ale jeden zásek do prázdna, já jsem zasekl rybu, která si to po 15minutách převalování v korytu namířila na hráz a já nebyl schopný jí jakkoliv ani zpomalit a třetí nám padá těsně před podběrákem. Dostáváme první průběžné výsledky. Jediná ryba nám stačí na průběžné 8 místo, zbylých jedenáct teamů za námi je bez ryby.
Noc z pátku na sobotu se nám stala osudnou, což jsme ještě vůbec netušili. Naprosto jsme vynechali krmení s myšlenkou, že kapři se nekrmí ve velkém, rozčarování přišlo už v jednu ráno, kdy sousední team Adra vytáhnul 5 ryb během jedné hodiny. Naše trápení pokračuje, přesto, že jsme k ránu vytáhli dvě menší bodované ryby, z průběžných výsledků se dozvídáme, že několik teamů díky krmení nachytali přes noc i 60kg a my jsme devátí. Můj stav se rapidně zhoršuje a já musím parťáka nechat na místě a sám a vyrážím do nemocnice. Po cca 5 hodinách se vracím i s antibiotiky, ale s tím, že závod můžu dochytat. Pavel vytáhnul jednu bodovanou rybu a větší ryba u spadla před podběrákem. Rychle dokrmujeme a vzápětí dostáváme záběry. Já se asi na hodinu stávám největší atrakcí, poté co hodinu vodím kapra. Ten se prostě nechce vzdát. Pavel mezitím vytahuje dva kapry a třetí mu spadnul. Nestíhá nahazovat a já stále bojuji s neznámou rybou. Po hodině mám kapra konečně v podběráku. Váha ukazuje „jen“ 11,70kg. Nějak během boje zhubl. Přibližně v polovině závodů chytám druhý dech a snažím se naše zaváhání dohnat. Bohužel přes den ryby moc nespolupracují, a když už přijde záběr, tak ryba spadne. Věříme, že v noci budeme úspěšnější. Večer konečně přichází záběry, snažíme se dokrmovat, pravidelně přehazujeme, ale na Pavlovi je znát, že toho taky moc nenaspal a spánkový deficit se projevuje i na mě. Do 2 do rána s tím bojujeme, pak už to nejde.
Je neděle. Já spím asi do šesti. Probouzí mě až jízda. Vybíhám z bivaku. Pavel spí u prutů, přesto ho záběr neprobouzí (což nebývá zvykem) skáču přes něj a sekám rybu. Vzápětí mi dochází, jak vše mohlo skončit, kdyby se Pavel probral zrovna ve chvíli, kdy měl mojí nohu před obličejem. Poleje mě studený pot. Ryba roztáčí brzdu a tak se soustředím na boj. Ryby nám najely. Krmíme každé dvě hodiny. Jsme jediní kolem nás, kdo pravidelně tahá ryby. Postupně doháníme Adráky, kteří sedí vedle nás, na rozdíl něco kolem 18kg. Průběžné výsledky už nebudou, přesto víme, že u hráze už mají některé teami i přes 150kg, bojujeme tedy jen s Adráky vedle nás. Stejně jako celý závod i dnes se trápíme s vázkami. Utrhali jsme snad 100m šokovky, a jsme tak o 2kg olova lehčí.L Přesto se nám daří pravidelně zdolávat ryby. Doufáme, že se posuneme z průběžného desátého místa výš. Klukům na 19 se dnes poprvé rozjíždí pruty a během posledních 20 hodin se ze spodu tabulky nakonec dostávají na čtvrtou příčku. My dál bojujeme o každé kilo. Pavlovi padají dvě ryby po sobě. Hodinu před koncem zdolávám poslední rybu něco přes 4kg.
Ve dvanáct hodin zazní signál. Je konec. Konečně si můžeme alespoň na chvíli oddechnout a padáme únavou na lehátka. Ve dvě hodiny je vyhlášení, naše snažení nám stačilo na konečné osmé místo. Víme, že jsme na prutech měli minimálně páté, ale začátečnická daň a hlavně smůla, která nás už od středy provázela, nám nedovolili lepší umístění. Přesto jsme spokojení. Závod byl naprosto skvěle zorganizován a já tímto za náš team ještě jednou děkuji organizátorům a vůbec všem, kteří se na organizaci závodů podíleli. Závod proběhl v přátelském duchu a v pohodové náladě.
Za CT Daiwa
Ondřej Dušek